Z první ruky

Sabina – asistentka pedagoga a lektorka češtiny

Sabina pracuje na základní škole jako asistentka dětí s odlišným mateřským jazykem. V čem to spočívá? Dochází do hodin, kde dětem pomáhá se zápisem a zjednodušuje pro ně výklad tak, aby mu i přes jazykovou bariéru porozuměly. Jak se k této práci dostala? Dříve pracovala jako školní asistentka, kde postupně začala přicházet do styku s dětmi s odlišným mateřským jazykem, kterým měla pomáhat s češtinou. Ačkoliv neměla s výukou češtiny jako druhého jazyka žádnou zkušenost, byla natolik motivovaná dětem s češtinou pomoci, že se začala sama vzdělávat prostřednictvím kurzů a workshopů neziskových organizací. Neziskové organizace, které pracují s cizinci (CIC, META, InBáze a další) poskytují metodickou podporu a vzdělávají pedagogy a další pedagogické pracovníky a předávají jim své zkušenosti s výukou dětí s odlišným mateřským jazykem.

České základní školy ve školním roce 2022/2023 navštěvovalo cca 72 700 dětí s odlišným mateřským jazykem.  Jde zejména o žáky z Ukrajiny, Vietnamu, Ruska, Slovenska a Mongolska (MŠMT, statistická ročenka školství). Počet dětí s odlišným mateřským jazykem v českém vzdělávacím systému roste a pravděpodobně bude růst i nadále. Metodická podpora a vzdělávání učitelů či pedagogických pracovníků je dle České školní inspekce jednou z hlavních potřeb, kterou školy ve vztahu k práci s dětmi s odlišným mateřským jazykem artikulují. Aby mohla být výuka dětí s odlišným mateřským jazykem kvalitní, je důležité vědět, jak na to (ČŠI, Integrace a vzdělávání dětí a žáků s nedostatečnou znalostí vyučovacího jazyka).

 

 

 

Liudmyla – účetní z Ukrajiny

Paní Liudmyla musela stejně tak jako dalších asi 6 milionů Ukrajinců a Ukrajinek utéct ze své země před válkou. Uprchla s dětmi a se svou kamarádkou do Česka hned v prvních dnech války. Zkušenost byla pro Liudmylu i pro děti velmi těžká. Potřebovala zajistit rodinu a nemohla najít práci. Ačkoliv 67 % uprchlíků z Ukrajiny si od roku 2022 práci v Česku našlo, velmi často jde o práci špatně placenou a na nižších pozicích, které jsou výrazně méně kvalifikované než původní vzdělání nebo předchozí pracovní zkušenosti uprchlíků. Jako nejčastější bariéra pro nalezení práce odpovídající původní kvalifikaci je právě nedostatečná znalost češtiny (PAQ Research, Hlas Ukrajinců – integrace uprchlíků na trhu práce a v bydlení). I paní Liudmyla řešila tento problém – nemohla najít odpovídající práci, protože nemluvila vůbec česky. V rámci služby Perspektiva, kromě kurzu češtiny zaměřeného na pracovní komunikaci, se naučila také lépe orientovat na českém trhu práce. Učila se, jak napsat životopis v češtině, kde práci hledat, jak odpovědět na inzerát, jak mluvit a vystupovat na pohovoru a jak nenaletět na nefér praktiky. Paní Liudmyla teď konečně pracuje a má lepší vyhlídky stát se i v Česku účetní stejně jako doma na Ukrajině. 

 

 

 

Olena – studentka z Ukrajiny

Olena bydlí v Česku už rok. Ze svého domova v Ukrajině odešla před ruskou invazí. Během jednoho roku toho v Praze stihla už opravdu hodně. Zapojila se do programu pro mládež, kde si našla kamarády, poznávala Prahu a další zajímavá místa v Česku. Díky tomu, že mohla poznávat Česko, jeho zvyky, kulturu a historii, si připadá víc jako někdo, kdo tu opravdu žije. Absolvovala také intenzivní kurz češtiny, kde se naučila česky natolik, že se dostala na vyšší odbornou školu. S tím jí pomáhala sociální pracovnice, protože zorientovat se v tom, jak fungují přihlášky a vůbec celý školský systém, bylo pro Olenu, která tehdy neuměla ještě skoro vůbec česky, hodně těžké. Díky pomoci a své píli se Olena dostala na vyšší odbornou školu, kde nyní studuje animaci. Kromě školy Olena také pracuje, má dvě brigády – na recepci a v rychlém občerstvení. Někdy je toho na ní hodně, ale je ráda, že má v Česku stabilní život a těší se, až zde bude pracovat v animačním studiu.

Dostat se na českou školu, na vysokou nebo střední školu, je pro mladé cizince těžké. Dlouhodobě střední školy navštěvuje výrazně méně cizinců ve věku 15–19 let, než kolik se jich na našem území nachází. Pro představu, ke konci roku 2021 v Česku dle ČSÚ žilo 26 500 cizinců ve věku 15–19 let. Střední školy ve školním roce 2020/2021 dle MŠMT ale navštěvovalo pouze necelých 10 000 cizinců. Ke konci roku 2022 pak počet cizinců v této věkové kategorii v Česku vzrostl v důsledku ruské invaze na Ukrajinu zhruba na 70 700, nicméně ve školním roce 2021/2022 z nich chodilo na střední školu jen něco málo přes 10 000. Následující školní rok pak počet cizinců studujících SŠ stoupá na 14 182, i přes tento nárůst však zůstává více než 50 000 cizinců ve věku 15–19 let mimo formální vzdělávací systém (Český statistický úřad, Veřejná databáze). Existuje několik faktorů, které k tomu přispívají. Kromě toho, že na základních školách je pro žáky s odlišným mateřským jazykem často málo výuky češtiny navíc, chybí také možnost jazykové přípravy před vstupem na střední školu a před přijímacími zkouškami, které jsou pro všechny zájemce – bez ohledu na mateřský jazyk – jednotné. V současnosti se pak k těmto faktorům přidává i celková nedostatečná kapacita středních škol.

Jeden ze způsobů, jak mladé cizince podpořit v tom, aby předčasně neopouštěli vzdělávací proces, jsou programy podobné tomu, kterým prošla Olena. V rámci takových programů neziskových organizací, jako je například CIC, o. p. s. nebo META, o. p. s. , studenti absolvují intenzivní kurzy češtiny, které je zároveň připravují na vstup na střední školu. Také je podporována jejich společenská integrace prostřednictvím nejrůznějších společných aktivit, výletů či kulturních akcí, které jim pomohou lépe se seznámit s českým prostředím, ale i najít přátelský kolektiv. Součástí je také podpora ze strany sociálních pracovnic a pracovníků, kteří s mladými lidmi konzultují jejich studijní dráhy, motivaci a pomáhají jim s administrativou okolo výběru školy. Sociální pracovníci zde podporují i rodiče, kteří často vzhledem ke své jazykové bariéře nemohou být svým dětem během tohoto procesu dostatečně nápomocni.

 

  

Kurzy češtiny pro cizince

Ke kvalitnímu životu v cizí zemi je nezbytné znát alespoň na komunikační úrovni její jazyk. Proto se tisíce lidí z celého světa, kteří zde žijí, učí česky. Děti se mohou učit češtinu jako druhý jazyk ve školách a dospělí v kurzech jazykových škol nebo neziskových organizací. Učitelství češtiny jako cizího jazyka je samostatným studijním oborem na FF UK.

Čeština je považována za poměrně těžký jazyk, a to zejména kvůli skloňování, časování i výslovnosti. Množství času potřebného k osvojení základní znalosti jazyka samozřejmě záleží na mnoha dalších faktorech – např. na mateřském jazyce studenta, znalosti dalších jazyků, věku a schopnosti učit se novým věcem, ale i na tom, zda má příležitost v cílovém jazyce komunikovat i mimo kurz. Nelze tedy většinou s jistotou říct, jak dlouho bude konkrétnímu studentovi trvat, než se naučí komunikovat v daném jazyce. Společný evropský referenční rámec (SERR) nicméně odhaduje, že je nutné studovat 180–200 vyučovacích hodin pro dosažení úrovně A2, což je stupeň jazykové zkoušky potřebné k získání trvalého pobytu v České republice. Pro získání českého občanství je zapotřebí složit jazykovou zkoušku na úrovni B1, což je dle SERR přibližně 350–400 vyučovacích hodin. O české občanství lze požádat po 10 letech života v Česku, kromě zkoušky z jazyka musí žadatel složit také test z českých reálií. Zajímá vás, jak takové testy vypadají? Podívejte se na vzorové úlohy na webu NPI ČR.

 

 

 

Štěpánka – dobrovolnice a mentorka

Štěpánka se věnuje dobrovolnictví jako individuální mentorka. Pravidelně tráví čas s klientkou z Vietnamu, se kterou probírají školní látku, trénují češtinu, nebo si prostě jen povídají.

Individuální mentoring je jednou z možných forem dobrovolnictví, která pomáhá cizincům v integraci do společnosti a spočívá v individuální podpoře, kterou zajišťuje mentor dítěti, dospělému či celé rodině. Může se jednat o doučování nebo neformální procvičování češtiny, trávení času při společných zájmech nebo třeba přípravu na zkoušky češtiny.

Další způsob, jakým dobrovolníci pomáhají cizincům v integraci, je organizování pravidelných klubů, zejména konverzačních, kde se procvičuje čeština, nebo jednorázových akcí sportovního, kulturního či společenského charakteru. Může jít o výlety na známá, významná a typická místa v Česku, návštěvy muzeí, galerií, historických míst, sportovní aktivity či akce pro děti.

Účast na aktivitách dobrovolnického programu pomáhá klientům v jejich společenské integraci. Díky tomu, že zkouší mluvit česky v přirozeném a bezpečném prostředí s dobrovolníkem či na klubu postupně ztrácí obavy komunikovat v cílovém jazyce a snadněji si ho osvojí. Socializace a sdílení zkušeností na aktivitách může také pomoci se snížením pocitu izolace, což je problém, s nímž se setkává značné množství imigrantů a uprchlíků, kteří se ocitnou v nové zemi bez zázemí, přátel a rodiny. Díky účasti na různých akcích a podpory mentora se cizinci též seznámí s místními zvyky, konvencemi, historií, kulturou apod., poznají lokální významná místa. (Jak a proč být průvodcem cizince, příručka (nejen) pro dobrovolníky.)

A co z toho má dobrovolník? Kromě dobrého pocitu z pomoci druhému a vědomí účasti na něčem prospěšném se seznámí s cizí kulturou a vyzkouší si svoje lektorské nebo organizační schopnosti. V neposlední řadě může také dojít k seberealizaci skrze společné zájmy či ke vzniku nových přátelství.