Kdo jsou dobrovolníci CIC?

PŘÍBĚHY DOBROVOLNÍKŮ

Martin, dobrovolník CIC a doučovatel děti ze základních škol

Martin pochází z Trutnova, v Praze vystudoval VŠE a pracuje v oblasti účetnictví a controllingu pro nadnárodní společnost. Bydlí už 16 let v Praze. Jeho koníček jsou sport, kultura a ochotnické divadlo. Začal působit v CIC jako dobrovolník v době těsně před koronavirem a velká část jeho dobrovolnické práce proběhla formou online doučování, pořádal také dva výlety, včetně jednoho na kole.

Co je pro Martina dobrovolnictví? Martin mluví o potřebě pomáhat, pramenící z naplněného života, a přání se podělit radostí a přinést užitek. Co si nejradši z dobrovolnické práce odnáší je pocit naplnění a když pozoruje, že lidé jeho pomoc opravdu ocení. Martin říká: „Líbí se mi myšlenka pomáhat lidem, že někdo to ocení a že je člověk užitečný, zároveň jsem poznal zajímavé inspirativní lidi“.

Co je na dobrovolnictví v CIC výjimečného? „Líbí se mi, jak nás koordinátoři dobrovolnického programu vedou, rád s nimi spolupracuji. Prostě jenom ty pozitivní stránky, že mě to naplňuje, baví, a i sám se dál rozvíjím“.

Kamila, dobrovolnice CIC a mentorka 

Kamila je původem z Českých Budějovic, v Praze bydlí od roku 2013. Je lektorka španělštiny a vychovatelka v dětské skupině.  Kamila ráda hraje na kytaru, zpívá, fotí, cvičí jógu a jezdí na výlety do přírody. Nenechá si ujít žádný pěší výlet organizovaný jiným dobrovolníkem CIC. 

Co v CIC dělá Kamila? V CIC působí jako mentorka pro děti a mládeže; učí je česky; své klienty provází po Praze, konverzuje s nimi v češtině a seznamuje je s českými zvyky a tradicemi. O Vánocích se třeba setkala se svou malou klientkou Preslava původem z Bulharska a její maminkou a společně pekly české cukroví podle tradičních receptů. 

Co pro Kamilu znamená dobrovolnictví? Dobrovolnictví Kamila chápe jako činnost, která ji učí novým dovednostem – empatii, pokoře, umění nesoudit lidi. Za cenné považuje, že se skrze vyprávění svých klientů (cizinců) dozví, s čím se sami v cizí zemi (ČR) potýkají a s čím si musí poradit. Kamila se jim snaží pomáhat a překonat přechod do života v novém prostředí co nejlépe. Setkávání s mladou slečnou z Venezuely a holčičkou z Bulharska ji naučilo nesoudit druhé podle jejich chování, které může být ovlivněno kulturními rozdíly danými výchovou, prostředím nebo vzděláním. Díky dobrovolnictví v CIC má Kamila možnost nahlížet do cizích kultur a obohacovat svého evropského ducha o cizokrajné názory a myšlení.

Co je na dobrovolnictví v CIC výjimečného? Za největší přínos práce s cizinci v CIC Kamila považuje vzájemné kulturní obohacování: „Můžu se například dozvědět něco o tom, jak se žije ve Venezuele nebo v Bulharsku. Já jsem třeba v Bulharsku byla dvakrát, takže se s klientkou můžeme bavit o tom, co známe obě dvě, sdílet názory a naladit se na stejnou vlnu, a tohle mě ohromně baví“.

Zážitky dobrovolníků z jejich činnosti: 

„Když jsem chodila doučovat Juana z Mexika, ze 3. třídy, vždycky mě tam vítal malý pejsek-čivava. Tatínek Juana mi potom řekl, že mají čivavu, protože pocházejí z části Mexika, která se jmenuje Chihahua, což jsem do té doby ani nevěděla, že existuje.“

„Viktorku (aktuálně 4. třída) doučuji již od června roku 2022 a nemohla jsem si přát lepšího žáčka. Každý týden mě ve dveřích vítá celá rodina a naše společná hodina vždy uteče jako nic. Až jednou Viktorka nebude mou pomoc potřebovat a dojde na loučení, vím, že to bude těžké a nejspíš se to neobejde bez slz. Tato zkušenost je pro mě průlomová v mnoha ohledech a vím, že na ni budu vždy vzpomínat s úsměvem na rtech :-).“

„Já si vzpomínám, jak jsem od své klientky poprvé slyšela o životě dívek v Íránu. Po ulicích nechodí samy, nepracují, necítí se bezpečně jako my. Neposlouchá se to pěkně, ale o to více si pak cením své reality a možností. Ale nelze brát jejich stát jako celek, je to skupina jednotlivců, z nichž mnoho se systémem nesouhlasí a sdílí s námi své životy. My jim ale můžeme nabídnout pomocnou ruku.“

„Dobrovolnictví v CIC mi otevřelo dveře do celého světa. Během moderování klubu a komunikace s jinými dobrovolníky se mi podařilo setkat s lidmi pocházejících z různých koutů světa. Například z Japonska, Turecka, Běloruska, Španělska, Rumunska, Panamy, Ukrajiny, Vietnamu, Itálie, Indie... Občas, kvůli nedokonalosti jazykových schopnosti, se stává, že si těžko rozumíme, ale vždy je taková komunikace zajímavá a přínosná.“ 

„Když jsem doučovala Haničku z Vietnamu, která chodí do 8. třídy, vždycky jsem při návštěvě rodiny dostala vynikající čerstvě připravené domácí závitky a poprvé jsem ochutnala krabí polévku. Otec Haničky mě provedl tržnicí Sapa a od té doby zeleninu, ovoce a bylinky nakupuji jedině tam.“